Volba - Nicholas Sparks - kniha, kterou jsem ani nechtěla dočíst. Kniha, která mě totálně rozsekala vejpůl.
O tomto spisovateli se ani snad nedá říct, že je to chlap. Podle mě není. Je to ženská s pindíkem mezi nohama, protože jinak si neumím vysvětlit, jak by chlap dokázal napsat něco takového. A nemyslím jen Volbu. Je to autor pro mě naprosto geniální, romantický, úchvatný a chci ho mít doma, aby mi všechny ty příběhy, co ho zrovna napadají, vyprávěl večer před spaním. Moje platonická láska.
Tak jo, a teď pro ty, kteří nevědí, kdo Nicholas Sparks je. (Je tu snad někdo takovej?). Je to autor knih, které jsou pro mě na žebříčku romantiky snad úplně nejvejš. Zápisník jedné lásky, Bezpečný přístav, Talisman, Poslední píseň, Vzkaz v láhvi, Milý Johne atd. (Asi víte, že všechny tyto knihy byly zfilmovány). Takže pro mě osobně, je tento pán BŮH!
Teď k samotné recenzi. Knihu jsem koupila jak se říká na 
blink. Abych pravdu řekla, předtím jsem o ní neslyšela a ani jsem ji nevyhledávala. Prostě mi v knihkupectví tak nějak sama spadla do klína. A tak jsem si řekla, proč ne. Dlouho jsem nic nečetla, tak to bude pohodový odreagování.
A do půlky knihy vážně bylo. Chvilkama jsem měla pocit, že už jsem to viděla nebo dokonce četla, ale to byl jen pocit. Možná to bylo tím, že jsem prostě tušila jak to dopadne. Protože, proč by to mělo dopadnout špatně že? Všechny jeho knihy mají trošku záhadné konce, že si člověk myslí, že ví, jak to skončí, ale nakonec se to ještě vyvrbí, tak, že člověk nakonec žasne.
A já teda valila oči. Styl jakým to bylo napsaný - jednoduchý, nic složitého, četlo se to samo, vše srozumitelný, krásný osobitý styl.
Ale trošku jsem se zarazila v tý půlce knihy. Přesně takhle, jsem si představovala konec. Přece takhle (jak jsem si to vysnila) to mělo skončit. Autor ovšem nechal děj otevřený (k mému překvapení) a člověk si mohl asi jen domyslet ten konec.
blink. Abych pravdu řekla, předtím jsem o ní neslyšela a ani jsem ji nevyhledávala. Prostě mi v knihkupectví tak nějak sama spadla do klína. A tak jsem si řekla, proč ne. Dlouho jsem nic nečetla, tak to bude pohodový odreagování.A do půlky knihy vážně bylo. Chvilkama jsem měla pocit, že už jsem to viděla nebo dokonce četla, ale to byl jen pocit. Možná to bylo tím, že jsem prostě tušila jak to dopadne. Protože, proč by to mělo dopadnout špatně že? Všechny jeho knihy mají trošku záhadné konce, že si člověk myslí, že ví, jak to skončí, ale nakonec se to ještě vyvrbí, tak, že člověk nakonec žasne.
A já teda valila oči. Styl jakým to bylo napsaný - jednoduchý, nic složitého, četlo se to samo, vše srozumitelný, krásný osobitý styl.
Ale trošku jsem se zarazila v tý půlce knihy. Přesně takhle, jsem si představovala konec. Přece takhle (jak jsem si to vysnila) to mělo skončit. Autor ovšem nechal děj otevřený (k mému překvapení) a člověk si mohl asi jen domyslet ten konec.
Jenže na to začala druhá část. (Ano, kniha byla opravdu rozdělená na dvě části). A už na začátku týhle části, mi vyhrkli slzy do očí.
Co to se mnou je? Bulim u knížky? Bože, kdy naposledy se mi něco podobného stalo. Ale sváděla jsem to ještě na poporodní hormony. Je prý možný, aby se mnou lomcovaly ještě rok od porodu, vážně. Ptala jsem se.
A teď zpět. Jak jsem psala v úvodu, kniha mě rozsekala vejpůl. Chvílemi jsem měla chuť ji prostě jen zavřít, strčit zpět do knihovny a už nikdy ji neotvírat. Tak strašně jsem se bála konce. Ale copak jsem mohla? NUTNĚ jsem potřebovala vědět jak to teda skončí...
A jak to skončilo? …. Přečtěte si knihu.
Ode mě dostává 95% (těch 5% odebírám za ty slzy)!!
Terez
⇲outriteruna
⇲outriteruna
Žádné komentáře:
Okomentovat