#AUTOŠKOLA

Jak jistě někdo z vás ví, v září jsem po dloouhém přemlouvání-se nastoupila do autoškoly. Jasně, možná, že trošku pozdějc než je obvyklé, ale věřte nebo ne, řidičák mi až tak nechyběl.
Každopádně jsem se rozhodla vám napsat článek o tom, jak to všechno probíhalo, jaký jsem z toho měla dojmy a zážitky a jak jsem nakonec dopadla. 

Před začátkem autoškoly jsem poprosila Václava, aby mě naučil alespoň základy. Chodili jsme jezdit na pole, nebo prostě někam, kde nikdo nejezdí, a kde jsem nemohla někoho ohrozit. A světe div se, na člověka, který měl fobii z aut nebo jen z představy toho, že sedí za volantem, to šlo jako po másle.
Do autoškoly jsem tedy nastoupila s tím, že nejsem úplnej trotl a umím se alespoň rozjet.

Hodiny teorie probíhaly celkem nevzrušeně. Jako pilná studentka jsem si psala poznámky jak jen to šlo a dávala si pozor na to, co nám "pan" :D instruktor povídá. Bylo to hrozně fajn, protože "pan" instruktor byl mlaďák, věkově podobně jako Václav, proběhla tykačka a hodiny probíhaly na pohodu. Upozorňoval nás na věci, který bychom mohli najít v testech, mluvil hodně z vlastní zkušenosti a ukazoval nám situace v praxi.

Nastal den "D", kdy jsem sedla (jakože tedy poprvé) do auta, a ačkoliv jsem se snažila dělat blbce, co za volantem nikdy neseděl (prokoukl mě), vyjela jsem hned na silnici. Jediný fakt nebo útěcha pro mě byla, že měl instruktor ty pedály taky, a kdykoliv mi to mohl zastavit nebo přibrzdit. (Občas se tak stalo). Abych pravdu řekla, podělaná jsem byla až za ušima - a myslím, že si toho všiml, volant se mi potem smekal.
Každopádně hodina proběhla bez známek škod a já si to odkráčela domů s celkem dobrým pocitem, že to snad nějak půjde.

Dny i týdny míjely a já se čím dál víc (dovolím si říct) zdokonalovala. Volant byl čím dál míň mokrej, začala jsem stíhat sledovat vše kolem (značky, čáry, semafory, protijedoucí auta). I to podřazování jsem si nakonec podvolila - ovšem to byl boj. Co se týče parkování bylo to na jedničku. Hodně lidí tvrdí, že zaparkovat dá zabrat, ale neměla jsem z toho hrůzy a bylo to v pohodě - překvapivě.
Dokonce jsem si zkusila jízdu po dálnici - tyvo*e masakr!
Asi po 4. jízdě mi bylo oznámeno, že mě na konci listopadu bude čekat zkouška. Od tý doby začal volant díky mému stresu opět vlhnout.

Čím víc se blížil termín zkoušek, tím víc jsem to začala kazit. Všechno, co mi šlo tak perfektně, mi najednou nešlo vůbec. O tom, kolikrát mi to chcíplo se bavit snad ani nebudeme. Nervy pracovaly víc než moje hlava a já začala ztrácet naději, že ten řidičák někdy dostanu.

Pokud i vy máte jakýkoliv zážitky z autoškoly o který byste se chtěli podělit, šup s tím do komentáře nebo mi napište na ig či fb.
Čím víc nás bude, tím se budu cejtit líp - fakt že jo.

A jestli vás zajímá, kde jsem autoškolu absolvovala mrkněte sem. Určitě to stojí zato, mají mnoho slev (o kterých jsem vás informovala už na instagramu), momentálně běží soutěž na facebooku o dárkový poukazy a pokud přinesete vyplněnou přihlášku do 21.12.2018 máte další litr slevičku. Pokud budete sledovat fér autoškolu i na IG uvidíte, že každý týden jede jedna soutěž o kilčo. Lidi, tady se prachy rozdávaj a ještě vás naučej řídit!! Tak pokud ještě váháte, kterou autoškolu si vybrat, určitě se mrkněte nejdřív na jejich stránky i na sociální sítě.

Ode mě dneska vše a "uvidíme" se u dalšího článku.






Přeji pokud možno pěknou neděli


řidička Terez
P.S. - druhé zkoušky proběhly týden na to a můžu se tedy pyšnit řidičským průkazem skupiny B!