středa 17. října 2018

Trable (ne)jedné matky aneb milion otázek dobrého spánku


Uložila jsem dítě do postele a řekla jsem: "Uvidíme se ráno"!
… a pak jsme se smáli a do rána jsme se viděli ještě devětkrát.

Znáte to? Já ne. Vážně. Nic mi to neříká. Noční vstávání, věčné nevyspání, bulení a noční krmení. Neznám. Je dost možný, že pokud tohle čtou maminky, které to zažily nebo zažívají, mají teď takovej ten výraz "jdi se vycpat". Jaké je tedy moje tajemství klidného spánku?

Ha.Ha. Žádné není. Logicky. Nemůžete dítě naprogramovat. Natočit na zádičkách "budíček" a říct "Uvidíme se ráno, dobrou." Bohužel. Takhle to nefunguje.
Podívejte se na sebe. Navečeříte se, a pokud nejste unavení nebo není pozdě večer přece nejdete hned spát. Nebo ano? Člověk nejde naprogramovat, není na baterky (ikdyž občas se říká "musím dobít baterky"), a to samé dítě. Taky ho nemůžete ovlivnit. Když se mu prostě nechce, tak nepůjde.

Jak mu ale ZKUSIT dopřát krásný a pohodový celonoční spánek? Těch takříkajíc triků je asi mnoho, ale já vám tu vylíčím ty naše.

  • pravidelný denní/noční režim - co to je?
    - už od narození by bylo dobré, kdybyste si i s partnerem vytyčili tzv. denní režim dítěte, to znamená, vytvořit pravidelnost - jasně, neznamená to, že od narození se vám dítě bude pravidelně budit v 5 a chodit spát třeba v 7, ale mělo by si zvykat na denní režimy
    -
    to znamená např. když se vzbudí →snídaně → spánek → svačina → hraní → oběd → spánek → svačina →hraní (procházka, návštěvy atd.) →večeře →spánek (berte v potaz věk dítěte)
    - ze začátku vám dítě prospí 16-20h denně, čím bude starší, tím bude spánku ubývat, proto jsem nastínila jen zlomek denní aktivity (nám takovýto režim držela zhruba do půl roku)
    - co se týče spánku v noci, taky si připravte nějaký pravidelný cyklus - například před spaním čtěte pohádku (dítě pak bude vědět, že přijde čas spánku) 
  • nestresovat se! - proč?
    - pokud budete stále ve stresu, vaše dítě to okamžitě pozná a doplatíte na to
    - vše, co budete prožívat, ono prožívá s vámi, ikdyž si to třeba neuvědomujete, stačí být jen trošku negativní, oni to poznají a začnou z vás být ve stresu taky
    - tak se hoďte do klidu, všechno se přece nějak vyřeší
  • neuspávat v ruce - podle mě je to největší blbost, ačkoliv nechce se vám od toho uzlíčka odcházet když vidíte, jak dobře mu u vás je, radši to překonejte. Nechcete přece chováním uspávat i v jeho 5 letech
    - na tohle téma je mnoho článků - pro a proti, ale pokud chcete, aby dítě spalo klidně a nebylo na vás závislý, nechte ho spát v postýlce, v klidu a samotné (čím dřív se neučí samostatnosti, tím potom líp pro vás
    - co se týče nás, odešli jsme z ložnice něco málo po tom, co Izina překročila svůj první rok života, a musím říct, že spí snad ještě lépe a klidněji, nikdo se navzájem neruší vstáváním na záchod, budíkem ráno nebo chrápáním
  • naučte se rozeznávat pláč dítěte 
    - tohle je hodně důležité, pokud nechcete, aby se z vás stala úzkostlivá matka
    - ačkoliv si to třeba hned neuvědomujete, vaše dítě má mnoho druhů pláče, zkuste se je naučit rozeznat
    - je to třeba pláč "au, něco mě bolí", "mám hlad", "bojím se", "nudím se", "už jsem unavený", nebo pláč alá "simuluju a dožaduji pozornost" (radím vám - hlavně tento se naučte rozeznávat)
    - více o druhů spánku a jak na ně, najdete zde
    - po pravdě, pokud se naučíte rozeznávat pláč vašeho dítěte, hodně si ulehčíte život, a pozor na přehnanou péči 
Těch otázek ohledně spánku je opravdu mnoho, například - hračky v postýlce (kolotoč), zavinovačka nebo peřinka, kojenecké či umělé mléko, usínáček, dudlík, postýlka nebo kolébka atd. To vše bude čistě na vás jak si to "nastavíte". Napsala jsem vám (pro mě) 4 nejdůležitější kritéria, kterými jsme se drželi my. A ejhle ono to i funguje.
Izina spí od narození celou noc. Nic ji neruší, nebudí. My za celých těch 15 měsíců co ji teď je, vstáváme až teď, kdy ji začali růst všechny zoubky najednou. A ani to není taková hrůza, na jakou jsme se připravovali. (Ikdyž dá se na to připravit?!)

Tak radu na konec psát tentokrát nebudu, protože rady, které jsem pro vás měla, jsem vyčerpala. Pokud byste i přesto měli otázky, nebojte se mě zeptat.




Terez 


Žádné komentáře:

Okomentovat