Recenze - Miluji tě, nenávidím tě - Christina Lauren

Miluji tě, nenávidím tě - kniha, která mě mile překvapila, leč přece jen jsem od ní čekala víc. Že se tyto fakty vylučují? Možná. 

Když jsem jako malá (dobře bylo mi 15) začínala se svou knižní "kariérou", pouštěla jsem se do těch jak já říkám jednodušších knih. Nejdříve (jak říkám bylo mi 15) to byl Muzikál ze střední, potom éra Stmívání a později došlo na erotiku. Kterou kniho to přesně začalo už nevím, ale vzpomínám si (a mnoho z vás určitě taky) na Padesát odstínů..Od té doby, kdy tato kniha vyšla se hodně spisovatelek a spisovatelů začalo "opičit". Byla to taková lavina erotiky. 

A někde mezi nimi jsem našla knihu Božský bastard. Naprosto mě uchvátila, je fakt, že byla dost podobná odstínům, ale tak nějak víc osobitá, romantická ač perverzní. Knihu jsem měla přečtenou jedním dechem snad za jeden den. (A musím říct, že je to jedna z mála knih, ke které se ráda vracím). Je teda nad míru jasné, že jsem začala vyhledávat knihy od těchto dvou spisovatelek. Nakonec sága Božský bastard měl snad 5 dalších dílů. (Přečetla jsem je všechny, ale nejlepší byly první dva díly). 

Takže teď, když vyšla kniha Miluji tě, nenávidím tě, bylo jasný, že ji prostě musím mít. Přiznám se, že jsem ji opět "zhltla" během dvou dnů. Ale bohužel od ostatních dílů, šlo o jasnou romantiku. Erotika byla ta tam. Třeba to byl úmysl, těžko říct.
Pravda je, že obdivuji obě spisovatelky, protože vymyslet nový námět, aby se neopakoval, nebyl podobný, ale na druhou stranu zaujal, dá podle mě nehoráznou práci. (Kéž bych to jednou taky svedla).
Kniha byla čtivá, lechtivá (lehce), romantická. Téma bylo nové, z filmové branže, což se taky moc často nestává. Pro mě to bylo něco nového, nahlídla jsem do nového světa, který je u nás hoodně vzdálený. Musím uznat, že dialogy mezi hlavními postavami, byli k pobavení, občas jsem se i zasmála.
Ovšem co mě docela zklamalo, byli charaktery obou hlavních postav. Všeho všudy, stejné povahy, oba si zakládali na kariéře, oba to brali stejně. Nic, co by čtenáře zaujalo. Ale zřejmě to je hlavně tím, že jsem si u spisovatelek zvykli na lechtivé čtivo, které vtáhne do děje hned první větou. Zde se to v mém případě bohužel nestalo. 

Trošku mi přišlo, že se děj zbytečně táhne, v určitých fázích se nedělo prakticky nic, občas nuda. Závěr mě nakonec zklamal úplně (ikdyž od začátku bylo jasné jak to dopadne), přišlo mi, že si ho mohli více vychutnat, naopak protáhnout. Občas jsem měla dojem, že už chtějí mít dopsáno a finíto. Na to, jak se nějaké pasáže vlekly, mohl se natáhnout spíš ten konec.

Ale jak říkám, přečetla jsem to prakticky hned (a ne proto, abych to měla z krku). Všeho všudy se mi knížka líbila (nevím ale, jestli se k ní někdy vrátím). Pokud ji nebudeme srovnávat se ságou Božský, můžeme spisovatelkám dám klidně 70%.

Děkuji, pokud jste dočetli až sem :)

Terez

⇲ outriteruna